Nová studie založená na datech z rentgenových observatoří XMM-Newton (ESA) a Chandra (NASA) vrhá nové světlo na tři milióny světelných let dlouhý most žhavých plynů spojující dva shluky galaxií. Jeho tvar je ohýbaný mohutnou aktivitou blízké supermasivní černé díry.
Shluky galaxií jsou největšími objekty ve vesmíru, které drží pospolu gravitací. Obsahují stovky tisíc galaxií, ohromná množství plynu o teplotě stovek miliónů stupňů, který jasně září v rentgenovém pásmu, a enormní zásobníky neviditelné temné hmoty.
Systém zachycený na těchto snímcích, který je nazvaný Abell 2384, se nachází zhruba 1,2 miliardy světelných let od Země a má celkovou hmotností odpovídající 260 triliónům Sluncí. V tomto případě došlo ke kolizi dvou shluků galaxií a jejich vzájemnému průletu. Při něm proběhlo uvolněné obrovského množství žhavého plynu z každého shluku, z něhož vznikl neobvyklý most mezi oběma objekty.
Rentgenový pohled z observatoří XMM-Newton a Chandra je zobrazený v modré barvě. Společně s pozorováními rádiových vln s pomocí radioteleskopu GMRT (Giant Metrewave Radio Telescope) v Indii vyvedeným v červené a optickými daty z Digitized Sky Survey (zobrazenými ve žluté). Nový pohled v širokém spektru odhaluje efekty výtrysků ze supermasivní černé díry ve středu jedné z galaxií v jednom ze shluků.
Výtrysk byl tak silný, že prohnul tvar plynového mostu, který sám o sobě má hmotnost odpovídající šesti triliónům Sluncí. Na místě kolize, kde výtrysk zatlačil na žhavý plyn na „mostě“, nalezli astronomové důkazy nárazové fronty. Tedy něčeho, co je podobné sonickému třesku u nadzvukových letadel. Tento jev udržuje plyn žhavý a zabraňuje mu v ochlazování, díky čemuž by z něj vznikly nové hvězdy.
Objekty jako Abell 2384 jsou důležité pro astronomy, kteří s jejich pomocí mohou studovat růst shluků galaxií.
Počítačové simulace ukazují, že po podobné kolizi shluky galaxií oscilují jako kyvadlo a opakovaně projdou sebou navzájem, než vytvoří velký shluk galaxií. Astronomové vycházejí z těchto simulací a věří, že se systémy jednou zřejmě spojí.
Studie popisující tuto práci, kterou vedl Viral Parekh z Jihoafrické radioastronomické univerzity a Rhodes University (též Jižní Afrika), byla publikována v Monthly Notices britské Královské společnosti v lednu 2020.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
