Tisíce dosud nikdy nespatřených mladých hvězd jsou viditelné ve „hvězdné porodnici“ pojmenované 30 Doradus na snímku pořízeném Kosmickým teleskopem Jamese Webba (James Webb Space Telescope, JWST), což je společná mise NASA/ESA/CSA. Označovaná je jako Tarantula Nebula (mlhovina Tarantule) pro vzhled prachových vláken na předchozích snímcích z teleskopů. Mlhovina je dlouhodobě oblíbená astronomy studujícími vznik hvězd. Krom mladých hvězd Webbův teleskop odhalil vzdálené galaxie v pozadí, stejně jako detailní strukturu a složení plynu a prachu v mlhovině.
Tarantula Nebula, která je vzdálená pouze 161 tisíc světelných let ve Velkém Magellanově mračnu, je největší a nejjasnější oblast formování hvězd v místní skupině – tedy v galaxiích nejblíže naší Mléčné dráhy. Je domovem nejžhavějších a nejmasivnějších známých hvězd. Astronomové na mlhovinu Tarantule zaměřili tři z přístrojů Webbova telesopu.
Pohled získaný pomocí Webbovy kamery NIRCam (Near-Infrared Camera) ukazuje oblast připomínající díru, v níž tarantule žije, která je lemovaná pavučinou. Prázdná oblast uprostřed snímku vznikla intenzivním zářením z kupy masivních mladých hvězd, jež na snímku září světle modře. Pouze nejhustší oblasti v okolí mlhoviny odolávají erozi způsobené silným „hvězdným větrem“ a vytvářejí pilíře, které vypadají, jako by se stáčely zpět ke hvězdokupě. Tyto pilíře obsahují formující se zárodky hvězd, které se nakonec vynoří ze svých kokonů a dají mlhovině finální tvar.
Webbův přístroj NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph) zase zachytil jednu velmi mladou hvězdu, která to právě dělá. Astronomové se dříve domnívali, že tato hvězda může být poněkud starší a právě se nacházet v procesu čištění prostoru kolem sebe. Ale spektrograf NIRSpec ukázal, že hvězda teprve nedávno opustila svůj pilíř a stále si kolem sebe udržuje ochranný oblak prachu. Bez neuvěřitelné rozlišovací schopnosti Webbova teleskopu v oblasti spekter a infračervených vlnových délek by tato epizoda formování hvězd přímo v akci nemohla být odhalena.
Oblast získává jiný vzhled, když je pozorována ve vyšších vlnových délkách, které je schopen detekovat Webbův přístroj MIRI (Mid-infrared Instrument). Horké hvězdy blednou a naopak chladnější plyn a prach září. Světlené body indikují zárodky protohvězd, které se nacházejí v mračnech hvězdné porodnice a které stále nabývají na hmotnosti. Zatímco kratší vlnové délky světla jsou absorbovány nebo rozptylovány prachovými zrny v mlhovině, a proto se nikdy nedostanou do optické soustavy Webbova teleskopu, aby mohly být detekovány, delší střední infračervené délky pronikají tímto prachem a v konečném důsledku odhalují dříve neviditelné kosmické prostředí.
Jedním z důvodů, proč je mlhovina Tarantule pro astronomy tak zajímavá, je to, že má podobné chemické složené jako obří hvězdotvorné oblasti v době, kdy byl vesmír starý jen několik miliard let a vznik hvězd byl na vrcholu. Oblasti, kde vznikají hvězdy v naší galaxii Mléčná dráha, neprodukují hvězdy stejně zběsilým tempem jako mlhovina Tarantule, ale mají i jiné chemické složení. Díky tomu je Tarantule nejbližším (tedy nejlépe pozorovatelným v detailech) příkladem toho, co se dělo ve vesmíru před dávnými časy.
Webbův teleskop nabídne astronomům příležitost srovnat pozorování vzniku hvězd v mlhovině Tarantule s pozorováními vzdálených galaxií ze skutečné éry počátků vesmíru.
Navzdory tisícům let pozorování hvězd lidmi skrývá proces jejich vzniku stále mnoho záhad. Mnohé z nich právě kvůli naší dřívější neschopnosti získat ostré snímky toho, co se děje za hustými mraky „vesmírných porodnic“. Webbův teleskop už začal odhalovat dosud neviděný vesmír – a to je teprve na začátku přepisování příběhu stvoření hvězd.
Kosmický teleskop Jamese Webba je nejlepší kosmickou observatoří na světě. Bude řešit záhady naší sluneční soustavy, studovat vzdálené světy kolem jiných hvězd a sledovat tajuplné struktury plus původ našeho vesmíru. Jde o mezinárodní program, který vede NASA ve spolupráci s partnery – ESA a CSA (Canadian Space Agency). Hlavními vklady ESA do mise jsou: přístroj NIRSpec, optická lavice přístroje MIRI, poskytnutí dopravní služby do vesmíru a zajištění personálu pro podporu letových operací. Výměnou za tento podíl získají evropští vědci nejméně 15 procent celkového pozorovacího času: podobně jako tomu je u jiného společného projektu NASA a ESA – u Hubbleova kosmického teleskopu.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
