Letošní rok začal pro sondu Solar Orbiter skvělou příležitostí k fotografování a šancí ještě více zlepšit kvalitu svých dat. Dne 3. ledna 2023 vstoupila do jejího zorného pole planeta Merkur, což vedlo k tranzitu. Solar Orbiter má totiž nasměrované své přístroje ke Slunci, takže Merkur se v jejich pohledu jevil jako perfektní černý kotouč přecházející přes sluneční disk.
Tranzit zaznamenalo hned několik přístrojů na sondě Solar Orbiter, která je společným projektem ESA a NASA. Na snímku pořízeném fotoaparátem PHI (Polarimetric and Helioseismic Imager) je Merkur patrný jako černé kolečko ve spodním pravém kvadrantu. Je výrazně odlišný od slunečních skvrn, které je možné spatřit výše na slunečním kotouči.
Přístroj EUI (Extreme Ultraviolet Imager) zase pořídil filmovou sekvenci postupu planety přes sluneční kotouč. Ukázal i chvíle poté, co Merkur opustil sluneční disk a jeho silueta je patrná proti plynovým strukturám v atmosféře Slunce.
Přístroj SPICE (Spectral Imaging of the Coronal Environment) rozděluje světlo ze Slunce na jeho základní barvy, aby bylo možné izolovat světlo z různých atomů v nižších vrstvách sluneční atmosféry. Tyto atomy byly zvoleny tak, aby odhalily různé vrstvy v atmosféře Slunce, které se projevují při odlišných teplotách. Neon (Ne VIII) při teplotě 630 000 K, uhlík (C III) při 30 000 K, vodík (Ly Beta) při 10 000 K a kyslík (O VI) při 320 000 K.
„Není to jen pohled na Merkur procházející před Sluncem, ale také na jeho průchod před různými vrstvami atmosféry,“ uvádí Miho Janvier z Institutu kosmické astrofyziky (Institut d’Astrophysique Spatiale) ve Francii. Miho Janvier je odborný pracovník přístroje SPICE, který je aktuálně deponovaný v ESA.
Planetární přechody jsou využívány astronomy k mnoha účelům. V uplynulých stoletích byly využívány k vypočítání velikosti Sluneční soustavy. Pozorovatelé v geograficky vzdálených lokalitách zaznamenali časy přechodu a následně srovnali výsledky. Protože prováděli pozorování z různých míst, přesný čas události se mírně odlišoval. Znalostí vzdálenosti mezi pozorovateli a s pomocí trigonometrie pak bylo možné spočítat vzdálenost od Slunce.
V poslední době se tranzity staly skvělou příležitostí, jak najít planety u hvězd. Když planeta prochází před hvězdou (při pohledu ze Země), jasný povrch nepatrně zakrytý kotoučkem planety mírně – leč měřitelně – sníží svoji jasnost. Pokud k tomu dochází opakovaně, můžeme spočítat velikost planety i její oběžnou dráhu.
ESA využívá tranzitní metody pro studium exoplanet na své stávající misi Cheops (CHaracterising ExOPlanet Satellite). V blízké budoucnosti pak bude mise PLATO (PLAnetary Transits and Oscillations of stars) využívat tranzitů k vyhledávání planet o velikosti Země v obyvatelné zóně kolem až jednoho miliónu hvězd. Následovat má v roce 2029 mise Ariel (Atmospheric Remote-sensing Infrared Exoplanet Large-survey), která bude využívat tranzitů pro studium atmosfér tisícovky známých exoplanet.
Pro sondu Solar Orbiter tento tranzit nabídl vítanou příležitost pro kalibraci přístrojů. „Je to prověřený černý objekt putující naším zorným polem,“ uvádí projektový vědec mise Solar Orbiter v ESA Daniel Müller. Jakýkoliv jas zaznamenaný přístrojem u Merkurova disku musí vzniknout způsobem, jakým přístroj přenáší světlo. To je nazýváno funkce bodového šíření. Čím lépe je to známé, tím lépe je to možné odstranit. Takže studiem této události je možné zvýšit kvalitu dat získávaných sondou Solar Orbiter.
Abychom se toho o planetě Merkur dozvěděli co nejvíce, vyslala ESA misi BepiColombo. Ta provede další blízký průlet u první planety Sluneční soustavy v červnu 2023. Mezitím Solar Orbiter uskuteční další blízký průlet u Slunce, a to již v dubnu.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
