Každý den lidé pracující či navštěvující technické středisko ESA v nizozemském Noordwijku procházejí kolem modelu průkopnické družice dálkového průzkumu Země ERS-2 (European Remote Sensing). Ten je zpracovaná v měřítku 1:1, tedy ve skutečné velikosti. Družice ERS-2 odstartovala v roce 1995, svoji činnost ukončila v roce 2011 a nyní je připravena vstoupit do zemské atmosféry, kde shoří.
Družice ERS-2 následovala předchozí ERS-1 vypuštěnou v roce 1991. Dvojice byla prvními evropskými satelity s mikrovlnným radarem, který byl schopen získávat snímky zemského povrchu i moří bez ohledu na rozmary počasí nebo denní či noční dobu.
Každá družice také nesla radarový výškoměr, který mapoval obrysy pevniny a výšku mořského povrchu nebo ledovců. Dále pak radiometr pro měření teploty hladin oceánů a vodních par v atmosféře, stejně jako rozptyloměr schopný mapovat rychlost větru nad oceány. A to díky radarovým pozorováním zpětného rozptylu. Krom toho všeho nesla ERS-2 také inovativní přístroj pro monitorování ozónu.
Družice ERS-2, podobně jako její předchůdkyně, prošla v rámci předstartovní přípravy testovací kampaní ve středisku ESA ESTEC (European Space Research and Technology Centre) v nizozemském Noordwijku. Díky tomuto spojení byla maketa ve skutečné velikosti umístěna právě zde, nedaleko vstupu do střediska.
Na snímky jsou vidět radarové antény ERS-2 v horní části modelu: jde o dvě diagonálně natočené antény a malou plus větší příčnou anténu pod nimi. Radarový altimetr je kruhová anténa pod největším radarovým polem. Radiometr ATSR-2 se nachází přímo pod radarovým výškoměrem, zatímco rozptyloměr se nachází na pravé straně družice. Přístroj ERS-2 GOME (Global Ozone Monitoring Experiment) je umístěný přímo pod roztyloměrem, ale na snímku není vidět. V dolní části modelu ERS-2 je panel slunečních baterií s rozpětí 12 m.
Během své aktivní činnosti obě družice obletěly Zemi 120000krát. Přitom nepřetržitě monitorovaly zemský pokryv, atmosféru, oceány a ledovce. Novější verze přístrojů z ERS letěly na následující misi ESA Envisat a na flotile evropských družic Sentinel programu Copernicus, které se staly hlavním celosvětovým zdrojem dat o životním prostředí.
Družice ERS-2 byla vynesena na heliosynchronní dráhu ve výšce zhruba 800 kilometrů nosičem Ariane 6, přičemž pracovala 16 let. V září 2011 její mise skončila. Zbývající pohonné látky využilo řídicí středisko ke snížení oběžné dráhy na 573 km, aby se zkrátil čas ke vstupu satelitu do hustých vrstev atmosféry. Stalo se tak proto, aby se snížilo množství kosmického odpadu a rizika z něj plynoucího. Během zániku se družice rozpadne na kousky, z nichž většina shoří. Riziko spojené se zánikem družice je extrémně nízké.
ESA začala uplatňovat svoji politiku nakládání s kosmickým odpadem v roce 2008, přičemž ji od té doby opakovaně aktualizovala. Díky tomu jsou mise ESA na nízkou oběžnou dráhu navrhované tak, aby provedly řízený zánik na konci své aktivní životnosti, což mimo jiné dovoluje řídicímu středisku vybrat místo, nad nímž dojde k zániku. Navíc ESA přijala praxi, že likviduje starší družice (jako ERS-2, Aeolus, Cluster a Integral) mnohem udržitelnějším způsobem, než bylo původně plánováno.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
