Kdysi se na Marsu nacházelo jezero větší, než jakékoliv jezero na Zemi. Rozbité a vysušené zbytky dna prastarého jezera nám nyní v dechberoucích detailech ukazuje sonda ESA Mars Express.
Tento kousek planety Mars – zachycený na novém pohledu z kamery HRSE (High Resolution Stereo Camera) sondy Mars Express – je známý jako Caralis Chaos. Vědci se domnívají, že kdysi tu byla voda. Dokonce hodně vody.
V pravé dolní části snímku jsou vidět pozůstatky starého jezerního dna. Hranice této prohlubně se zvedají a zase klesají od spodního středu snímku směrem vzhůru, kde obcházejí velký středový kráter.
Staré jezerní dno je nyní vyplněno množstvím vyvýšených pahorků, které se zřejmě vytvořily nánosy prachu navátými pradávným větrem. Navátý prach byl později přikryt a proměněn vodou, opět vyschnul a rozlámal se na kusy.
Širší oblast obklopující Caralis Chaos obsahuje několik starých jezerních pánví, na kterých se časem projevila eroze. Společně tyto pánve tvořily pradávné jezero, které se rozprostíralo na ploše přes milión kilometrů čtverečních. Jezero Eridania.
Jezero Eridania kdysi obsahovalo více vody než všechna ostatní jezera na Marsu dohromady. A bylo větší než jakékoliv známé – dnes či v historii – jezero v Evropě. Obsahovalo tolik vody, že by bylo schopné naplnit Kaspické jezero třikrát. Pravděpodobně existovalo před 3,7 miliardami let. Nejprve jako velká jednolitá masa vody, později jako série menších izolovaných jezer. To poté, co začalo vysychat. Nakonec toto kolosální jezero zmizelo úplně, stejně jako většina vody na planetě.
Zlomy a krátery
Kromě stop po dávné vodě jsou uvnitř i vně Caralis Chaos jasné stopy po sopečné činnosti.
Napříč snímkem probíhají svisle dolů dvě dlouhé trhliny, které protínají jak dno výše zmíněného jezera, tak hladší krajinu okolo. Ty jsou známé jako zlomy Sirenum Fossae a zformovaly se stejně jako oblast Tharsis na Marsu, která je domovem největších sopek ve Sluneční soustavě. Tedy zvedly se a způsobily obrovský tlak na kůru, která praskla.
Sopečný tlak je také příčinou mnoha vrásčitých hřebenů, které zde můžeme najít. Ty se jeví jako zkroucené čáry vodorovně se proplétající napříč snímkem. Vrásčité hřebeny jsou běžné na vulkanických planinách: tvoří se, když je nově vzniklá lávová pokrývka stlačována, ovšem je stále měkká a elastická. To způsobuje její vyboulení a deformace.
Fascinující jsou i zdejší dopadové krátery, které vznikly při kolizích kosmických balvanů s Marsem. Velký středový kráter vykazuje na svém jižním (na snímku vlevo) okraji znaky tekoucího materiálu a vyhloubených údolí. Naznačuje to, že voda se zde mohla vyskytovat i poté, co jezero Eridania zaniklo.
Okraj menšího kráteru na jihu (vlevo) byl přerušen menšími roklemi na svém severním okraji (vpravo). Pravá část snímku pak zobrazuje množství starobylých kráterů, které jsou stěží jako krátery rozpoznatelné. Jsou totiž silně poškozené a podepsala se na nich eroze.
Průzkum planety Mars
Sonda Mars Express pracuje na oběžné dráze čtvrté planety naší Sluneční soustavy od roku 2003: snímkuje její povrch, mapuje minerály, identifikuje složení a koloběh atmosféry, nahlíží pod povrch a zkoumá, kterak různé fenomény interagují s místním prostředím.
Kamera HRSC, která tyto nové snímky pořídila, odhalila mnohé o povrchových útvarech na Marsu. Fotografie ukazují vše od větrem tvořených útvarů přes dopadové krátery, tektonické zlomy, koryta řek a prastará lávová jezera. Mise je extrémně úspěšná, když vytváří mnohem úplnější a komplexnější obraz našeho planetárního souseda, než jsme měli dříve.
Stereokamera s vysokým rozlišením HRSC (High Resolution Stereo Camera) byla vyvinutá a je provozovaná Německým letecko-kosmickým střediskem (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt, DLR).
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
