V rámci posledního testu před odesláním na indický kosmodrom přijala dvojdružice ESA Proba-3 příkazy od vědeckého týmu a odeslala zpět fotografie. Přesně tak, jak by se měla chovat na oběžné dráze.
Proba-3 je technicky a vědecky extrémně ambiciózní mise. Díky s maximálně milimetrovou odchylkou superpřesnému letu ve formaci, bude moci dvojice družic provádět to, co bylo dříve během kosmických misí nemožné: jedna z nich bude vrhat přesný stín na druhou, čímž odstíní Slunce. Bude tak možné pozorovat jeho řídkou atmosféru, a to po mimořádně dlouhou dobu.
Do posledního z pěti testů ověřování systému (System Validation Tests) mise byli zapojeni vědci z Belgické královské observatoře, kteří poslali operační požadavek do řídicího střediska ESA ESEC (European Space Security and Education Centre) v Redu.
Řídicí středisko tyto požadavky zpracovalo a následně poslalo telepříkazy vědeckým přístrojům na palubě družice Proba-3, která se aktuálně nachází v čisté místnosti firmy Redwire Space v Kruibeke. Ty pak provedly požadovaná vědecká pozorování v plně automatickém režimu.
Nyní, když byly testy dokončeny, bude Proba-3 dopravena na kosmodrom Satish Dhawan Space Centre (Kosmické středisko Satiše Dhawána) v Indii. Má se tak stát 21. října, aby se bezpečně stihl plánovaný start na raketě PSLV-XL počátkem prosince.
Poslední test trval celkem 12 hodin, což replikovalo plánovanou vysoce eliptickou dráhu mise Proba-3, na které dvojdružice oběhne Zemi jednou za 19,5 h. Let ve formaci přitom proběhne kolem apogea (nejvyššího bodu dráhy ve výšce 60 tisíc kilometrů) a bude vždy trvat přibližně šest hodin.
Let dvou družic ve formaci proběhne ve zcela autonomním režimu, ale testování prověřovalo posílání příkazů vědeckým přístrojům v rámci kalibrační části mise. Stejně jako k němu bude docházet při nominálních vědeckých pozorováních, kdy bude potřeba některé příkazy nahradit jinými. Tato funkčnost nabídne vědcům flexibilitu v podobě rychlé reakce na mimořádné sluneční události.
„Tyto testy ověřování systém (System Validation Tests, SVT) simulují celý řetězec operací spojených s misí, když využívají reálný pozemní segment a software, který bude využívaný při letu,“ vysvětluje systémový inženýr mise Proba-3 Raphael Rougeot.
„Jsou v nich také zapojeni lidé, kteří budou mít dohled na misí: tým z Redwire, který převezme družice hned po vypuštění a provede ji úvodním oživováním, a dále týmy z ESECu a ESA, které družice převezme během operační fáze. Stejně tak i týmy od hlavního kontraktora, kterým je Sener ze Španělska. A samozřejmě týmy stojící za vědeckými přístroji.“
„Především kontrolujeme provozuschopnost družic, abychom se ujistili, že dojde k bezproblémovému toku dat z nich a na ně vzhledem k pozemnímu segmentu, a to bez nějakých problémů. Tedy aby mise, až bude v kosmickém prostoru, pracovala, jak jen to půjde bezchybně. Jednou z klíčových charakteristik mise je vysoce automatizovaný pozemní a letový systém.“
Systémový inženýr mise Proba-3 Esther Bastida Pertegaz dodává: „Řídicí letu již dříve zkoušeli provoz družic před SVT, když seděli za sklem v Redwire. Ale mnohem realističtější to je, když ovládají družici vzdáleně ze skutečného řídicího střediska – je to pak podobné jako když satelity pracují na oběžné dráze.“
„Koronagraf ASPIICS družice Proba-3 ponechal svůj ochranný kryt během testů samozřejmě zavřený, přesto byl tým v belgické Královské observatoři schopen získat rozpoznatelný snímek vnitřního koronagrafu.“
Jediným prvkem pozemního segmentu mise Proba-3, který nebyl zapojený do testování SVT, jsou skutečné pozemní stanice rozmístěné kolem celé planety, které budou udržovat spojení s družicemi. Jde o Santiago (Chile), Yatharagga (Austrálie), Maspalomas (Gran Canaria) a Villafranca (Madrid).
Mise Proba-3 se skládá z dvojice družic pojmenovaných Coronagraph (Koronagraf) a Occulter (Stínítko) je nejnovějším přírůstkem do rodiny experimentálních minisatelitů ESA, která má kořeny v roce 2001. Její název vychází z latinského „Zkusme to!“
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
