Nejnovější studie potvrzuje, že ledovce v Grónsku a Antarktidě, které zaznamenávají výrazné úbytky hmoty, svým táním kopírují nejhorší předpokládaný scénář celosvětového růstu hladiny moří dle Mezivládního panelu klimatické změny.
Studie publikovaná v časopise Nature Climate Change porovnává objem ledovců vypočítaný na základě družicových dat s projekcemi klimatických modelů. Výsledky prezentuje mezinárodní tým vědců z britské University of Leeds a Dánského meteorologického institutu, které jsou zároveň součástí probíhající iniciativy IMBIE (Ice Sheet Mass Balance Inter-comparison Exercise).
IMBIE je mezinárodní projekt spolupráce mezi vědci, který byl ustanovený v roce 2011 jako komunitní snaha o redukci nejistot v rozličných družicových pozorováních množství ledu. Je spolufinancován ESA a NASA.
Od okamžiku, kdy počátkem devadesátých let minulého století začalo systematické monitorování ledovců, ztratily Grónsko a Antarktida společně 6,4 triliónů tun. Stalo se tak mezi lety 1992 až 2017, přičemž to vedlo ke zvýšení hladiny světového oceánu o 17,8 mm. Pokud by tání ledovců pokračovalo tímto tempem, zvedly by se hladiny moří do konce století o dalších 17 cm. Což by vedlo k tomu, že by bylo 16 miliónů obyvatel pobřežních oblastí ohroženo pobřežními záplavami.
Hlavní autor studie a výzkumník klimatu při Středisko pro polární pozorování a modelování při University of Leeds Tom Slater to komentuje: „Družice jsou naším jediným prostředkem pro rutinní monitorování těchto rozlehlých a odlehlých oblastí, takže jsou absolutně kritické pro provádění měření, z nichž můžeme vycházet při tvorbě platných modelů ledového pokryvu.“
„Družicová pozorování nám neříkají jen to, kolik ledu je ztraceno, ale také nám pomáhají identifikovat a lépe chápat to, které části Antarktidy a Grónska ztrácejí led a z jakého důvodu. To vše je klíčem k tomu, abychom vytvořili lepší modely ledového pokryvu.“
IMBIE využívá data z různých družicových misí: mezi ně patří i satelity ESA ERS-1, ERS-2, Envisat a CryoSat, stejně jako Sentinel-1 systému Evropské unie Copernicus. Díky nim lze monitorovat změny v objemu ledovců, sledovat jejich pohyb nebo hmotnost/objem.
Spoluautor studie a klimatický vědec v Dánském meteorologickém institutu Ruth Mottram dodává: „Data z družicových misí ESA v uplynulých třech dekádách nesmírně posunuly naše chápání ledovců. Rodina družicových altimetrů ESA při misích ERS-1, ERS-2, Envisat a CryoSat poskytuje dlouhodobou řadu měření změn ledovců až do počátku devadesátých let.“
Marcus Engdahl z ESA k tomu dodává: „Družicová pozorování nám ukazují, že ledový pokryv reaguje překvapivě rychle na změnu prostředí. Je tak zásadní, aby měli vědci přístup k datům z budoucích satelitních misí, které mohou pozorovat polární oblasti. Mezi ně patří například vysoce prioritní kandidátské mise programu Copernicus CRISTAL, ROSE-L a CIMR.“
Iniciativa IMBIE je podporována programy ESA „EO Science for Society“ a také CCI (Climate Change Initiative), které vytvářejí přesné a dlouhodobé datové sady z družicových dat. Sledují celkem 21 základních klimatických proměnných, které charakterizují evoluci zemského systému.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
