Střed nového snímku pořízeného sondou ESA Mars Express obsahuje fascinující útvar: tmavou nepravidelnou jizvu táhnoucí se mramorovou zemí na úpatí obří sopky.
Tato jizva známá jako Aganippe Fossa je nepravidelný zhruba 600 km dlouhý útvar známý jako „graken“: rýha se strmými stěnami na obou stranách.
Aganippe Fossa protíná spodní část jedné z největších sopek na Marsu, Arsia Mons. Sonda Mars Express pravidelně pozoruje Arsia Mons a její okolí v oblasti Tharsis, kde se nachází několik z monstrózních sopek na Marsu. Mezi nimi je Olympus Mons, nejvyšší sopka ve Sluneční soustavě.
Samotná Arsia Mons má průměr 435 km a pne se více než 9 km nad okolní planiny. Pro srovnání: nejvyšší vyhaslá sopka na Zemi, Ojos del Salado na hranicích Argentiny a Chile ční do výšky necelých 7 km.
Dosud není jasné, kterak a kdy Aganippe Fossa vznikla. Zdá se ale pravděpodobné, že byla zformována, když stoupající magma pod kolosální masou sopek Tharsis způsobila natažení a popraskání kůry Marsu.
Na dalším pohledu zachycuje kamera HRSC (High Resolution Stereo Camera) sondy Mars Express dvojici různých druhů terénu: jednak takzvaný homolovitý terén, který se skládá z mnoha nepravidelně tvarovaných kopců a údolí, jednak laločnatý terén, který je tvořený mírně se svažujícími útesy a kamenitými poli.
Tyto terény jsou charakteristické pro prstencovou „aureolu“ Arsia Mons, což je disk o ploše 100 tisíc kilometrů čtverečních kolem úpatí sopky. Tato oblast je pravděpodobně spojena s dávnými ledovci. Je zajímavé, že tato aureola se vytvořila pouze na severozápadním křídle sopky. Zřejmě vlivem převažujících větrů z opačného směru, které měly vliv na to, kde se led mohl usazovat.
Větrem navátý prach a písek také vytvarovaly toto místo na Marsu, čímž vytvořily zebrovité vzory: tmavší materiál se ukládal na světlejší plochu (a naopak). Povrch také v sobě nese důkazy lávových proudů, které ovšem pochází ještě z doby, kdy byla sopka aktivní.
Sonda Mars Express pracuje na oběžné dráze cílové planety od roku 2003. Snímkuje její povrch, mapuje minerály, identifikuje složení a koloběh řídké atmosféry, nahlíží pod povrch a zkoumá, kterak různé fenomény interagují s místním prostředím.
Kamera HRSC, která pořizuje dechberoucí snímky, odhalila za posledních dvacet let mnoho z pestrého povrchu Marsu. Její snímky zachycují útvary od větrem modelovaných hřebenů a rýh až po propady na úbočích mohutných sopek, tektonické zlomy, koryta řek nebo dávná lávová jezera. Mise je po celou dobu nesmírně produktivní a vytvořila mnohem plnější i přesnější obraz našeho planetárního souseda, než jsme měli dříve.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).