Družicové snímky ukázaly, že kdysi kolosální ledovec A-68A prošel dalším rozpadem. Minulý týden se na něm objevilo několik velkých prasklin a od té doby se z ledovce odlomilo několik větších kusů. Rozpad na několik menších ker může naznačovat konec hrozby A-68A pro ostrov Jižní Georgie.
Jeden z historicky největších ledovců A-68A se odlomil od šelfu Larsen-C v roce 2017 a zvláště v posledních měsících byl pozorně sledován, protože se nebezpečně přiblížil k ostrovu Jižní Georgie v jižní části Atlantiku.
Blízkost ledovce u osamoceného ostrova vzbuzovala obavy, že se zde zachytí u pobřeží a bude mít zásadní dopad na křehký ekosystém v jeho okolí. A to třeba zničením mořského dna nebo uvolněním obrovského množství ledové sladké vody do okolního oceánu.
V prosinci 2020 kra změnila směr, protože oceánské povrchové proudy ovlivňované tvarem mořského dna ji odklonily jihovýchodním směrem od ostrova. Během tohoto procesu se z ní odlomil velký ledový kus.
Snímky, které pořídila flotila družic Copernicus, zachytily všechny procesy spojené s putováním ledovce A-68A v uplynulých třech letech. Nejnovější data z radarových družic Sentinel-1 ukazují, že ledovec opět utrpěl v roce 2021 újmu: v posledním lednovém týdnu se z něj odlomila další kra. Ta byla US National Ice Center pojmenována A-68G, přičemž má délku 53 km a v nejširším místě měří 18 km.
Krátce poté se objevila velká prasklina v místě, odkud se A-68G odlomila. Prakticky okamžitě se pak oddělily další obří kusy ledu: A-68H (zhruba 20 km dlouhý a 9 km široký) a A-68I (zhruba 30 km dlouhý a 5 km široký). Antarktické ledovce jsou pojmenovány podle kvadrantu, v němž byly poprvé spatřeny. A následně získávají své identifikační číslo jdoucí vzestupně. Pokud se rozpadají, dostávají jednotlivé kusy označení písmenem v abecedě.
Hlavní kra A-68A, která byla největší na světě, nyní měří jen asi 60 km na délku a má maximální šířku 22 km. Skupina ledovců se přitom pomalu vzdaluje od sebe, když A-68A se vydal severním směrem a už je zhruba 130 km od Jižní Georgie. Naproti tomu A-68A vypadá, že se vydal jižním směrem a je nyní 225 km od Jižní Georgie. Nejnovější události naznačují, že ledovce se nejspíše od ostrova vzdálí a nebudou tak pro život na něm a v jeho okolí představovat nebezpečí.
Optické snímky z mise Copernicus Sentinel-3 sice ukazují A-68A ve větších detailech, ale jsou k dispozici pouze při bezoblačném počasí. Radarové výškoměry družic Sentinel-3 a již brzy také Sentinel-6 mohou sledovat trasu ledovců, stejně jako jsou využívané k počítání odhadů geostrofických oceánských proudů, které unášejí A-68A a jeho odlomené „potomky“. Radarové snímky mise Sentinel-1 pak nejsou ovlivněny oblačností a byly zásadní při sledování rozpadu A-68A.
Bylo tak možné pořídit mapy, které zachycují různé pozice ledovce během jeho tříleté samostatné cesty. Během prvních dvou let se A-68 pohyboval velmi pomalu, nebo jej brzdil mořský led. Ale jakmile se dostal na relativně otevřené moře, výrazně se jeho pohyb zrychlil. Mapy byly pořízeny díky datům z družicových misí, včetně ESA ERS-1 a ERS-2, které pomáhají vytvořit databázi Antarctic Iceberg Tracking Database.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
