V úterý 24. října provedl tým CNES, ESA, Arianespace a ArianeGroup na evropském kosmodromu v Kourou (stát Francouzská Guayana) kompletní plnohodnotný „mokrý“ test nové rakety Ariane 6, během něhož byl nosič natankován a následně z něj byly pohonné látky vypuštěné. Test trval přes třicet hodin, přičemž se na něm vystřídaly tři směny pracující v desetihodinových intervalech.
Cílem bylo zvýšit robustnost vypouštěcího systému a prověřit nouzové bezpečnostní procedury při přerušení odpočítávání vzniklého ze simulovaných anomálií.
„Mokrá zkouška“ (označovaná jako Combined Test Loading, zkráceně CTLO2.1) byla třetím testem, během něhož pozemní týmy vyzkoušely plnohodnotné odpočítávání. První proběhl 18. července, následoval 5. září první zkušební zážeh hlavního motoru. Nejnovější test se soustředit na robustnost systému a na to, kterak Ariane 6 plus pozemní týmy zvládají situace na hraně operačních parametrů. Tentokrát byla zkouška provedena v noci, aby došlo k prověření činností za nižších operačních teplot. Předchozí testy v červenci a září proběhly za denního světla.
„Celý tým provedl zkoušku CTLO2.1 prakticky dokonale,“ nešetřil chválou manažer startovacího komplexu Ariane 6 v ESA Jean-Michel Rizzi. „Byla to velmi dlouhá operace, ale díky zapáleným týmům a úsilí, které do ní vložili, jsme dosáhli naprostého úspěchu. Bravo pro každého, kdo na něm má podíl!“
Raketa Ariane 6 využívá kapalný kyslík a vodík jako pohonné látky, které jí dodávají energii pro let do vesmíru. Přitom třeba vodík je nutné zchladit na teploty pod mínus 250 stupňů Celsia, přičemž jakékoliv operace s ním jsou nebezpečné. Při těchto teplotách kapalina prudce expanduje kdykoliv se ohřeje a může způsobit kondenzaci nebo námrazu na raketě, když se v okolním tropickém a vlhkém vzduchu ochlazuje.
Nádrže rakety Ariane 6 obsahují 180 t pohonných látek. To je důvod, proč tankování a naopak vypouštění nádrží trvá tak dlouho: je vodík z nádrží se vypouští přes sedm hodin. Technici neustále upravují průtok a sledují teploty, stejně jako udržují tlak v nádržích a potrubí. A to nejen na vlastní raketě, ale také na systému podzemního přívodu paliva do rakety majícího délku stovek metrů.
Středový stupeň Ariane 6, který se nyní nachází na startovací rampě, je identickým se skutečným, ovšem nejde o letový exemplář. Pomocné motory pak jsou inertní: ty skutečné pak využívají pevné pohonné látky, takže nepotřebují tankování. Stejně jako horní stupeň Vinci ovšem doplňují celou sestavu Ariane 6. Mimochodem, tankování horního stupně bylo též součástí všech zkoušek.
„Na start, v tomto případě na zkoušku, se chystáme s mnohadenním předstihem,“ vysvětluje manažer operací pozemních systémů Ariane 6 v Kourou Tony dos Santos. „Potřebujeme doplnit pozemní nádrže, ve kterých se skladuje kapalný kyslík a vodík, startovní rampa musí být nakonfigurována a připravena. Všichni musí pracovat ve směnách, přičemž do operace se zapojí týmy z ESA, CNES, ArianeGroup a Arianespace na obou stranách Atlantiku. Nacházející se ve francouzském Les Mureaux i v Kourou.“
„Zkouška v noci umožnila týmům nacvičit tankování rakety palivem ve chvíli, kdy je okolní teplota nižší. Tedy bez tropického slunce ohřívajícího nádrže Ariane 6, kdy se pohonné látky chovají výrazně odlišně a kdy potřebujeme brát v úvahu výrazně větší kondenzaci či námrazu.“
„Protože jsou tyto operace mimořádně náročné a protože Ariane 6 je zcela nový kosmický dopravní systém, tak se počítá každá zkouška. Potřebujeme totiž maximálně prověřit robustnost celého systému,“ vysvětluje manažer startovacích systémů Ariane 6 v ESA Pier Domenico Resta. „Skrze nacvičování mimořádných situací během CTLO 2.1 získaly operační týmy více jistoty v předstartovním odpočítávání a více dat pro analýzy a hladké ostré předletové operace.“
Po úspěšné zkoušce je čas na horký test: plný osmiminutový zážeh hlavního motoru rakety Ariane 6, který při ostrém letu bude hnát nosič a jeho náklad na oběžnou dráhu. Tato zkouška je plánovaná na konec listopadu, přičemž během ní zůstane Ariane 6 pevně zakotvená k zemi.
„Všichni tvrdě pracujeme na tom, aby se Ariane 6 odlepila od Země a začala již brzy pravidelně létat,“ uzavírá Pier Domenico.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
