Observatoř Ariel, což je mise ESA příští generace určená ke studiu chemického složení vzdálených exoplanet, má za sebou důležitý mezník. Úspěšně absolvovala předběžnou revizi návrhu (PDR, Preliminary Design Review) svého přístrojového vybavení.
Úspěšné absolvování PDR palubního vybavení představuje kritický krok vpřed pro Ariel. Demonstruje totiž, že návrh palubního vybavení splňuje všechny požadované technické a vědecké specifikace a že na cestě k předpokládanému startu v roce 2029 nejsou žádné známé překážky.
Vybavení observatoře Ariel se skládá z integrované sady zahrnující teleskop, spektrometr AIRS (Ariel InfraRed Spectrometer) a modul FGS (Fine Guidance System), vše společně s nezbytným podpůrným vybavením a službami.
Tým konsorcia připravil 179 technických dokumentů a zodpověděl 364 otázek pro panel odborníků ESA, který hodnotil projekt z hlediska proveditelnosti, výkonu a robustnosti užitečného zařízení. Revize studovala každý aspekt navrhovaného vybavení, aby se zjistilo, zdali navržené systémy budou splňovat technické, vědecké a operační požadavky mise.
Výsledkem předběžné revize je, že mise nyní může pokročit do další fáze, do kritické revize palubního vybavení (CDR, Critical Design Review). A do fáze, kdy je možné začít vyrábět první modely prototypů.
Observatoř Ariel bude pozorovat více než tisíc exoplanet: od kamenných planet až po plynové obry. Mise bude studovat původ těchto exoplanet, stejně jako jejich jedinečné vlastnosti a místo ve hvězdných systémech. Dále pak bude monitorovat aktivitu jejich mateřských hvězd.
Pomocí různých technik bude Ariel detekovat stopy známých složek v atmosférách planet. Mezi ně patří vodní páry, oxid uhličitá nebo metan. Stejně tak bude detekovat exotické kovové složky, aby bylo možno odhalit chemické složení vzdálených hvězdných systémů. U několika planet pak bude observatoř Ariel studovat jejich oblačnost a monitorovat proměny atmosféry na denní či sezónní bázi.
Pozorování těchto vzdálených a pestrých světů nám nabídne vhled do počáteční fáze formování planet a jejich atmosfér, stejně jako do jejich proměn v čase. To zpětně pomůže k lepšímu pochopení naší Sluneční soustavy. Pozorování také položí základy pro budoucí pátrání po životě ve vesmíru a po planetách podobných naší Zemi.
O misi Ariel
Mise Ariel byla vybrána jako čtvrtá střední (třídy M) v rámci programu ESA Kosmická vize 2015-25 (Cosmic Vision 2015–25). Stalo se tak v březnu 2018. Přijata byla v listopadu 2020 a v současnosti je ve vývoji.
Ariel představuje plod spolupráce mezi ESA a Konsorciem mise Ariel (Ariel Mission Consortium). To zahrnuje více než 50 institucí z šestnácti evropských zemí. Má za úkol dodat pro misi modul s vědeckým vybavením: bude obsahovat teleskop a další související přístroje.
Airbus pak bude stát v čele evropského průmyslového konsorcia, které postaví vlastní družici a poskytne znalosti a podporu pro ESA a Konsorcium mise Ariel pro vývoj modul s vědeckým vybavením. Na přístrojích se bude podílet též NASA a další kosmické agentury.
ESA dodá servisní modul, zajistí integraci a testování letového modelu observatoře, stejně jako bude zodpovědná za start a provoz. Po startu budou každodenní provoz mise Ariel zajišťovat společně ESA a Konsorcium mise Ariel.
Další informace o misi Ariel (v angličtině) zde.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
