Dne 19. listopadu se planetka 2022 WJ1 stane jedním z mnoha malých asteroidů, které zasáhnou Zemi. Bude to ovšem teprve pošesté, co jsme byli schopni přilétající asteroid zpozorovat. Letos pak již podruhé. Balvan o průměru zhruba jednoho metru nezpůsobil při první kolizi žádné škody a neškodně shořel na obloze nad Toronem jako ohnivá koule. Detekce, varování a včasná pozorování tohoto asteroidu ukazují na naši rychle rostoucí schopnost varovat před dopady asteroidů, ať jsou malé.
Asteroid 2022 WJ1 byl objevený programem Catalina Sky Survey – jedním z nejdůležitějších projektů věnovaných objevování a sledování blízkozemních objektů (NEO, Near-Earth Objects) – dne 19. listopadu 2022 ve 4:53 h UTC (5:53 h středoevropského času). Stalo se tak pouhé čtyři hodiny před střetem.
Nový asteroid byl poprvé vyfotografovaný teleskopem o průměru 1,5 m na Mt. Lemmon. Jakmile proběhla čtveřice pozorování, tak byl objev nahlášený do střediska malých planet (MPC, Minor Planet Centre). Stalo se tak 38 minut po úvodní detekci, v 5:31 h UTC.
Tato čtyři pozorování plně dostačovala k tomu, aby zmapovala cestu asteroidu po obloze, takže byla během několika minuta publikována přesná astrometrie. Interní monitorovací software ESA vyhodnotil, že objem má zhruba dvacetiprocentní šanci zásahu Země během následujících dvou až tří hodin; zřejmě někde v oblasti Severní Ameriky. O několik minut později další programy monitorující možnosti dopadu také vyslaly varování před podobnými scénáři.
Po varování před možným střetem začali pozorovatelé zapojení do systému Catalina i další na území Spojených států a v přilehlých oblastech provádět další a další měření dráhy. Za méně než 30 minut od úvodního varování byl nadcházející střet potvrzený, a to s mimořádnou přesností: malý asteroid o průměru menším než jeden metr míří do oblasti mezi jezera Erie a Ontario nedaleko hranic s Kanadou. K dopadu dojde kolem 8:27 h UTC (9:27 h středoevropského času).
Přesně v předpovězeném čase asteroid o průměru jednoho metru vstoupil do atmosféry a vytvořil nad stanovenou lokalitou velmi jasnou ohnivou kouli. Další podrobnosti o události jsou k dispozici na webovém portálu ESA NEOCC (Near-Earth Object Coordination Centre).
Zásluhou způsobu, jakým se zformovala Sluneční soustava, tak malé objekty tvoří drtivou většinu jejích těles. Odhaduje se, že je zde zhruba 40 až 50 miliónů menších asteroidů a „jen“ asi tisíc větších, kterým se přezdívá „zabijáci planet“. Zbytek spadá někam mezi ně.
Dnes známe více než 1,1 miliónu asteroidů, ovšem ve skutečnosti jich existuje mnohem více. Z těchto známých jich zhruba 30600 putuje Sluneční soustavou tak, že se dostává do blízkosti Země. Proto se označují jako blízkozemní asteroidy (NEA, Near-Earth Asteroids).
Uklidňující zprávou je, že prakticky všechny velké asteroidy se už podařilo nalézt – odhaduje se, že zhruba 95 procent – a že žádný pro nás v následujících stovkách let nepředstavuje nebezpečí. Astronomové budou neúnavně pokračovat ve vyhledávání dalších až do okamžiku, kdy bude jisté, že nalezli všechny.
Menší asteroidy o průměru kolem jednoho metru zasahují Zemi vždy jednou za několik týdnů. Přispívají k našemu chápání asteroidů a jejich složení. Na druhé straně ovšem nejsou velkou prioritou, když jde o planetární obranu. Nepředstavují totiž žádné skutečné nebezpečí.
Objekty, které nás nejvíce znepokojují, jsou asteroidy dostatečně velké, aby při střetu způsobily velké škody. Je jich totiž dost, takže víme, že je jen otázkou času, kdy se tak stane. Do této kategorie spadají nechvalně známý Čeljabinský incident (únor 2013) nebo Tunguská událost (červen 1908). Právě v oblasti vyhledávání těchto asteroidů je potřeba udělat nejvíce práce.
A právě proto Kancelář planetární obrany ESA plánuje nové pozemní teleskopy i kosmické mise, aby se zlepšily naše schopnosti detekce asteroidů. Stejně tak posílá misi Hera k asteroidu Dimorphos zasaženému sondou NASA DART k ověření odklonění asteroidů. V neposlední řadě pak pracuje s mezinárodní komunitou na přípravě scénáře pro případ, že by se na kolizní dráze se Zemí objevil velký asteroid.
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
