Pokud je řeč o důsledcích tání permafrostu, často je to o obavách z uvolňování metanu do atmosféry a následného urychlování globálního oteplování, nebo z problémů místních komunit v důsledku toho, že se půda a infrastruktura stávají nestabilními. Ačkoliv je toto vše samozřejmě špatné, nové výzkumy ukazují, že potenciální důsledky tání permafrostu mohou představovat i zdravotní hrozbu.
Coby součást projektu ESA a NASA „Arctic Methane and Permafrost Challenge“ odhalil nový výzkum, že rapidní tání permafrostu v Arktidě má potenciál uvolnil bakterie imunní vůči antibiotikům, dosud neznámé viry nebo radioaktivní odpad z jaderných reaktorů z doby studené války.
Permafrost, což je trvale zmrzlá půda, pokrývá 23 miliónů kilometrů čtverečních plochy na severní polokouli. Většina permafrostu v Arktidě je starší než milión let: typicky platí, že čím hlubší je, tím je také starší.
Kromě mikrobů ukrývá množství chemických sloučenin, které se zde uložily během tisíců let při zcela přirozených procesech, nešťastnou náhodou nebo záměrným skladováním. Jenže klimatická změna vede k rychlejšímu oteplování Arktidy, než v případě zbytku světa. A tak se odhaduje, že do roku 2100 budou ztraceny dvě třetiny blízkopovrchového permafrostu.
Tání permafrostu uvolňuje skleníkové plyny – oxid uhličitý a metan – do atmosféry, stejně jako mění absorpční schopnosti půdy.
Ovšem ze studie, která byla nyní publikována v Nature Climate Change plyne, že dopady tání permafrostu mohou být mnohem širší. Jde třeba o potenciální uvolnění bakterií, neznámých virů, jaderného odpadu nebo radiace a dalších nebezpečných chemikálií.
Studie popisuje, kterak permafrost v hloubce větší než tři metry může představovat jedno z nemnoha prostředí na Zemi, které dosud nebylo zasaženo moderními antibiotiky. V sibiřském hlubokém permafrostu bylo totiž objeveno více než sto různých mikroorganismů odolných proti antibiotikům. A jak permafrost taje, je zde potenciál úniku těchto bakterií do vody a následného vzniku nových vůči antibiotikům odolných kmenů.
Další obavy panují z vedlejších produktů fosilních paliv, které se do permafrostu dostaly od počátku průmyslové revoluce. Arktida také obsahuje přírodní ložiska kovů včetně arzénu, rtuti a niklu, která byla po dekády vytěžována a za sebou zanechala na desítkách miliónů hektarů množství odpadu.
V současnosti zakázané znečišťující látky a chemikálie, jako jsou insekticid dichlordifenyltrichlormethylmethan (DDT), které se do Arktidy dostaly atmosférou a byly zachycené v permafrostu, představují další riziko. Mohou se do atmosféry totiž znovu vrátit.
Kromě toho zvýšený průtok vody znamená, že se znečišťující látky mohou velmi rozšířit, poškodit živočišné a ptačí druhy, stejně jako vstoupit do potravinového řetězce.
Je zde také velký prostor pro přepravu znečišťujících látek, bakterií a virů. Na permafrostu bylo za posledních 70 let vytvořeno více než 1000 osídlení, které se zaměřovaly na těžbu zdrojů, vojenské či vědecké projekty. To, ve spojení s původní místní populací, zvyšuje pravděpodobnost nešťastného kontaktu nebo uvolnění. Studie upozorňuje, že rizika z mikroorganismů a chemikálií v permafrostu jsou špatně pochopena a do značné míry nekvantifikována. Konstatuje, že další podrobný výzkum v této oblasti je zásadní pro získání lepšího vhledu do rizik a vývoje strategií pro jejich zvládání.
Vedoucí autorka studie, Kimberley Minerová z Jet Propulsion Laboratory při NASA, uvedla: „Máme jen velmi malé znalosti o tom, které druhy extrémofilů – mikrobů, které žijí po dlouhou dobu v mnoha různých podmínkách – se mohou znovu objevit. Jde o mikroby, kteří se vyvinuli společně s obřími lenochody nebo mamuty. My přitom nemáme absolutně žádnou představu o tom, co mohou udělat, když si je vpustíme do našich ekosystémů.“
„Je důležité pochopit sekundární a terciální dopady těchto rozsáhlých pozemských změn, mezi které patří tání permafrostu. Zatímco některá rizika spojená s táním materiálu hromaděného milióny let jsou jasně dané, jsme ještě velmi daleko od toho, abychom byli schopni modelovat a predikovat, kdy a kde se přesně projeví. Tento výzkum je kritický.“
Diego Fernandez z ESA dodává: „Výzkum prováděný v rámci projektu
ESA–NASA Arctic Methane and Permafrost Challenge je součástí našeho programu Science for Society. Představuje klíč k pochopení procesů v měnící se Arktidě. Tání permafrostu jednoznačně představuje mnoho výzev, ovšem potřebujeme ho v rámci dalšího výzkumu lépe pochopit. NASA a ESA proto spojují své síly, aby podpořily vědeckou spolupráci přes Atlantik a aby zajistily co nejlepší výstupy a znalosti pro ty, kteří rozhodují a mají zodpovědnost. Aby byli vyzbrojeni těmi nejpřesnějšími informacemi pro přijímání správných rozhodnutí.“
Další informace jsou k dispozici na portálu Evropské kosmické agentury (ESA).
